Osobní Příběh

25.06.2012 23:43

Alfréd a já malý špunt

Když jsem se narodil, tak na počest mého narození si babička pořídila NF štěňátko.To malé černé chlupaté stvoření s hnědémi očkami dostalo jméno Alf.

Malý pidihajzlík, který občas roztrhal botu,peřinu,nebo proháněl sám sebe na zahradě.Postupem času rostl a rostl.

Vyrůstal jsem s ním den co den.Den co den nové zážitky, procházky, koupání v rybníku, chození po lese a loukách.

 

 

Alf a já za mlada ;) 

 

Poprvé kdy mě Alf překvapil,bylo, když jsem šel s ním a babičkou na procházku, a potkali jsme jednu  "příjemnou paní", s ještě "příjemnějším pittbulem." Jelikož mi bylo asi 6 let, a Alf už byl pořádné telátko,které se dalo taktak udržet na vodítku, bylo mi jasné,že skončím s nosem na betoně.

Nepochopitelně se Alf zastavil, podíval se na mě, sedl si přede mě a vrčel na toho cizího psa.Pittbul přešel kolem nás,Alf se ani nehnul, jen vrčel a štěkal. Po příchodu babičky, která vše sledovala, bylo jasné, že Alf nejspíše pochopil,jak bych dopadl pokavaď jsem byl tak malý,a nechtěl mi ublížit, jen mě chránit před hrozbou cizího psa.

Od té chvíle to byl můj nejlepší kamarád, s kterým jsem byl v každou volnou chvíli. Věnoval jsem mu každou svou volnou chvíli. Při mé nepřítomnosti, prý Alf jen ležel v boudě a čekal...

I na Vánoce jsem vždy dokázal přesvědčit rodinu aby mohl být Alf u nás doma a slavit to s námi. Dárečky samozřejmě měl většinou v podobě pamlsků,nebo polštáře do boudy :D.

 

Nikdy nezkazil žádnou srandu, nejraději co asi měl, bylo když jsme se společně koupali v potoce, nebo chodily do krámu, jelikož věděl, že až vyjdu, budu mít pro něho nejpíše nějakou dobrotu, na které si potrpěl.

V zimě každého mého postaveného sněhuláka povalil, a poté počůral...Byli jsme nerozlučná dvojka, a to se potvrzovalo i ve chvíli,kdy babička navařila řízky k obědu, já dva ukradl,a běžel s nimi ven za Alfem, sedli jsem si oba, a obědvali jsme spolu aby nás nikdo neviděl.    -   Těch pár facek jsem pak nějak přežil.

Naučil se snadno jezdit v autě s námi na chatu, naučil se mi nosit tenisák když jsem hrál na zahradě tenis o zeď(tedy jen když se mu chtělo).

Samozřejmě jelikož nevyrůstal od mládí se žádnou kočkou, tak občas nějakou prohnal po louce......

 

Postupem času, když mi bylo asi 15 let(jemu cca také), bylo na Alfovi již nát jakási psí únava. Rád se pouze prošel kousek od domu,když nemusel nikam chodit,  tak nešel. Předpokládal jsem že už může být brzy konec, ale nepřipouštěl..

 

 

Po oslavě mých 16tých narozenin, jsem v létě odjel na týden do kempu. Bohužel při mém návratu mi bylo oznámeno, že Alfons den před mým návratem zemřel.:-(

 

Jediné co mě mohlo těšit, že umřel v klidu a ve spánku v noci.

 

Dodnes mě na tom všem mrzí nejvíce to, že jsem u něho v poslední chvíli jeho života nemohl být a držet ho za tlapku.

 

 

Tyto stránky jsou věnovány tobě.Vzpomínka která nikdy neumře.  

Alf a babi

 

Na památku:

 

Jeho oblíbené věci:                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

  • Voda(koupání)                                                                                                                                                                              
  • Procházky
  • Vyčesávání 
  • Piškoty
  • Řízky
  • Drbání na břiše (jako asi u každého psa)
  • Občasné ničení věcí
  • Pískací hračky
  • Bouda plná polštářů
  • Ležení na sluníčku na dece
  • Vánoční cukroví
  • Občasné útěky ze zahrady

​  Jeho neoblíbené věci:

  • Kočky
  • Většina cizích psů
  • Velký hluk( např.:ohňostroje,petardy a řvaní lidí)

 

 

 

 

 

Zpět